Takže nejdřív musím poopravit dvě informace ze včerejška: nejezdíme ve Fabii, ale v Octavii Combi. V koupelně nemám houbičku na mytí, nýbrž to, co se tvářilo jako houbička, je vlastně koupací čepice. Taky se hodí.
Největší novinka dneška je internet! Jo – v luxusním německém hotelu je bezdrátový internet, aby si hosté mohli vesele surfovat. Skvělý vynález
Dnešní den začal zajímavě. Nastavila jsem si budík na 6.30, abych měla dost času (hodinu a půl) do snídaně. Umyla jsem si vlasy, osprchovala se, upravila se, namalovala obličej na ksicht a tak. Samozřejmě jsem se probudila v 5.50 a on 5.51 jsem koukala na přiblblý ranní pořady v televizi. Mám tu sice asi 30 kanálů, ale inteligentního ráno nedávali. Na snídani jsem z nudy šla už v 7.30. Když jsem přišla do snídaňové místnosti (nazvat to jídelna by bylo ošklivé, ta místnost byla příliš krásná na to, aby se jí říkalo jídelna). Byla jsem servírkou uvedena ke stolu firmy Darwin’s, který byl plný jídla. Okamžitě se mě servírka zeptala, jestli chci Kaffee oder Tee a během minuty jsem měla nastole silné černé Kaffee. I když jsme měli stůl naprosto zaplněnej vším možným (6 druhů domácí marmelády, Nutelka, sýreček, tvarůžek, medíček, máslíčko, Flora zamaskovaná německým názvem (ale logo jí prozradilo), talíř se salámy a sýry, ošatka s pečivem – celozrnný chleba, obyčejný chleba, celozrnné housky, croissant, atd.) neviděla jsem mléko. Takže jsem skromně začala usrkávat džus, který jsme měli každý u svého talíře a čekala jsem, až uběhne ta půlhodina a přijdou „kolegové“. Džus jsem vysrkala, mléko pořád nikde. Šla jsem obhlédnout ještě stoly u vchodu, které byly zaplněné různými mističkami. Vlevo bylo asi 10 misek s různými druhy cereálií (cornflakes, nesquick, müsli), vedle byla patrová mísa s čerstvým ovocem, potom jogurty a marmelády a potom naprostý vrchol – deset misek s různými druhy sušeného ovoce (meruňky, švestky, vlašské ořechy, dýňová a slunečnicová semínka, lískové ořechy atd.) . Zvolila jsem nesquick a zalila jsem si to mlékem z konvičky. To jsem neměla dělat. Německé mléko chutnalo jako mléko smíchané s minerálkou, dokonce i tak pěnilo. No ale protože si v tomhle hotelu hraju na luxusní paničku, snědla jsem to. Ugh. Pak naštěstí přišli pánové a už to jelo: houstička s Nutelou, s džemem, chlebíček se sýrem (nikdy jsem si nemyslela, že jde udělat dvoumilimetrový krajíc. Ale s celozrnným chlebem to možné bylo). Za chvíli jsem se rozkoukala a začal můj vyptávací den. Slovo vyptávací se přesně hodí, protože dneska jsem se na různé věci ptala asi desetkrát. Takže dvakrát to bylo u snídaně: Můžeme dostat do kávy mléko? Můžeme dostat ještě orangensaft?
Pak jsem se hodila mírně do pucu, vzala jsem si čočky (včera jsem nosila svoje nové – po tetě – zelené brýle) a jeli jsme na Messe (pro neněmčináře Na veletrh). Nürnbergmessezentrum je fakt obrovský prostor, takový haly a všude. Takže jsem poznala, jak vypadá Messe zezadu (když tisíce vystavovatelů nosej krabice a vyšperkovávaj si stánky). Makali jsme až do dvou a náš stánek fakt vypadá hezky
Sice se nemůžeme srovnávat se sousedním stánkem, který má firma prodávající luxusní zboží pro psy (křesla, cestovní tašky z kůže, pelíšky s krajkama), ale jsme taková příjemná modrá firma s modrým kobercem. Moje třetí ptaní: Nevíte náhodou, kde bychom si mohli půjčit stěhovací vozík?
Kolem třetí hodiny jsme se dostali do hotelu (podotýkám, že jsme neobědvali). A moje další ptaní bylo u recepce. Chtěli jsme se totiž dneska jet podívat do centra, protože jsme měli volné odpoledne. Takže jsem od paní recepční musela zjistit, jak je to s tramvají, lístkama, kdy jede poslední tramvaj atd. Chudák paní už to asi dneska opakovala po několikáté, protože byla celá vyřízená. Dostala jsem už asi třetí mapu Norimberku. Ještě jsem se jí chtěla zeptat, jestli tu nezná nějakou galerii, ale už jsem neměla to srdce jí zase otravovat. Takže jsem zaplatila jízdenku za € 3,80 (jednodenní jízdenka – všimněte si, že je to levnější než v Praze – při dnešním kurzu o šest korun :-D), sebrala mapu a šla do pokoje surfovat na internet, protože mi hodný kolega prozradil přístupový kód na hotelovou bezdrátovou síť
Ve čtyři jsme se sešli a vyrazili jsme směr centrum. Věděli jsme, že musíme na zastávku jít 200 metrů rovně od hotelu, ale po pár minutách chůze jsme znervózněli a kolegové mě donutili zeptat se jedné důchodkyně, kde je S-Bahnhaltestelle. Samozřejmě jsme byli dvacet metrů od ní
Mimochodem, S-Bahn je klasický vlak, tramvaj se jmenuje Tram. Na Hauptbahnhof jsme se rozloučili a já jsem si začala užívat takzvanou single turistiku. Hned naproti východu z metra je informační centrum, takže jsem tam vletěla, koupila pohledy a zeptala se (pokolikáté dnes?), co je zajímavýho v Norimberku. Jo, jsem amatér a nezjistila jsem si o tomhle městě nic na internetu. Paní byla moc milá a dala mi turistickou mapu v češtině – příjemné
Takže jsem vyrazila o víru historického velkoměsta jako správná luxusní turistka
S mapou v ruce, kabelkou houpající se na ruce, v zeleném svetříku a hnědé kašmírové šále jsem si to fakt užívala. Šla jsem přesně podle čísílek v mapě a nestačila jsem se divit, jak moc hezký Norimberk je. Do dneška jsem si s Norimberkem spojovala akorát tak Norimberské procesy, ale rozhodně ne středověký Altstadt: házděné domy, strážné věže, císařský hrad, Dürrerův dům, několik obrovských kostelů, Starou radnici se sklepním vězením (ale v 5 už bylo zavřené) a s ukázkou německých královských klenotů (Mimochodem jsem se na téhle výstavě dočetla, že Zikmund Lucemburský rozhodl, že korunovační klenoty budou uložené v Norimberku. Takže Norimberk je vlastně takový Karlštejn poněmecku
). Šla jsem přes dva staré mosty, sice krátké, ale zase z nich je super výhled třeba na domy, které mají ve prostřed díru a teče jimi voda
anebo mosty, které jsou udělané jako budovy (samozřejmě ve středověku). Musím říct, že i když je spousta historických budov v Altstadtu úplně zohavená obchodama, dýchá všude takový středověká atmosféra. Ani by mě nepřekvapilo, kdybych potkala nějakého člověka na koni
Na císařský hrad jsem si trošku zamakala, je to trochu do kopce. Ale cestou jsem si dala Bounty, abych doplnila energii, protože jsem se z toho nadšení pro Norimberk nestihla ještě navečeřet. Kaiserburg je opravdový středověký hrad. Takové typické 12. století (snad jsem se trefila, nezjišťovala jsem to). Tak jo, zkrátím tuhle historickou procházku. Prošla jsem si pár středověkých uliček pod hradem (spousta starých hrázděných domů s novými plastovými okny :-D) a skočila jsem na Tram a chtěla jsem dojet až na Hauptplatz, kde se mi zalíbila jedna čínská restaurace. Ale najednou se mi zalíbilo i historické opevnění, tak jsem hned další zastávku vylezla a prošla jsem se pěšky. Ještě že! Mohla jsem i užít další tváře středověkého města
Zapomněla jsem vlastně na další ptaní. Na hradě jsem chtěla zavolat domů a tak jsem si vyměnila simku…a zmizel mi z mobilu TIME. Takže jsem se zeptala takového milého staršího pána a on mi v pohodě odpověděl a pak když jsem se loučila tak řekl: Vy jste Češka, že? (německy, nebojte) Já jsem na něj koukala a řekla jsem, že jo…A pak jsem nějak nepobrala, jak to, že to poznal. Chvíli mi vyprávěl, že jeho dcera byla na výměnným pobytu v Karlových Varech a že oni mají teď doma Němku. A na závěr mi řekl, že moje němčina je mnohem lepší než té holčiny z Karlových Varů. Mám ráda ptaní, je to fakt sranda
Do čínské restaurace jsem se dostala, odolala jsem všem nástrahám luxusních obchodních domů. Vybírala jsem si venku jídlo na tabuli (klasika, jako u nás v bistru), ale pořád jsem se nemohla rozhodnout. Pak jsem zvolila kuřecí maso se zeleninou a rýží a světe div se! Bylo to úplně to stejné jídlo, které si dávám v našem bistru! Jen tam byly pravé bambusové výhonky a zelenina byla trochu bohatší..ale jinak absolutně stejné, včetně velikosti porce. Jen ta cena € 5,50 byla trochu jiná
Ale na německé poměry je tohle úplně superlevné.
Pak jsem ještě nakoupila pár blbostí v Aldi (nejlevnější supermarket, ale nic moc prostředí…horší než Penny), na nádraží jsem si koupila časopis Glamour v tajemném balení s Vanity Fair a speciálem o Sexu ve městě s DVD se třemi díly
to celé jen za € 2! Při dnešním kurzu se fakt nakupuje skvěle
Zítra mě čeká první den tlumočení. Jsem zvědavá, jak to zvládnu…no snad nějak zaujmeme klienty. Až skončíme na veletrhu, tak si sjedu do města zase k těm Čínanům a pak hurá hledat CaA a HaM. Hrabáky se v historickym centru hledaj blbě.
PS: Chtěla jsem vyzkoušet, jak vypadá v Norimberku metro, takže jsem si z nádraží dala procházkou asi 300 metrů k budově opery, kde je vlez do U-Bahnu a využila jsem lítačku na tenhle pokus
Zastávku Opernhaus je úplně krásná, metro není hluboko, takže stanice má normálně díry ven do parku.