Rasismus po česku

Přemýšlela jsem, jak reagovat na vytvoření skupiny na Facebooku http://www.facebook.com/event.phpeid=159061450819295 (Protest proti snížení trestu Romovi). Je to reakce na rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 17.3. (http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/vrchni-soud-snizil-trest-romovi-ktery-zbil-a-znasilnil-chlapce/611052)

Asi všichni jsme ten případ zbití a znásilnění malého chlapce zaznamenali. Jen zázrakem nebyl mladistvý pachatel souzen za vraždu/zabití. Přes 7000 lidí se spojí na Facebooku ve skupině, která veřejně vyjadřuje nesouhlas s tímto soudním rozhodnutí – ať si dělají, co chtějí…ale spouštějí akorát další rasismus. Už jen ty komentáře na „zdi“ jsou mrazivé.

Argument, že vláda a soudy používají dvojí metr na bílé a Romy v tomto případě nemá moc odůvodnění. Snížení trestu nebylo provedeno nějak svévolně, případ byl překvalifikován na návrh státního zástupce na zneužití, loupež, vydírání a znásilnění; předtím jako pokus o vraždu. Útočník (a další kumpán, který byl v době spáchání mladší 15 let) podle soudu neměl v úmyslu chlapce zavraždit, takže překvalifikování bylo správné…a samozřejmě tato skutková podstata má jinou sazbu. Takže pokud nadáváte na malý trest, nadávejte na mírné tresty pro všechny mladistvé, ne jenom pro Romy!

Nedokážu posoudit, zda 5 let ve vězení mezi věkem 16-21 bude mít na tohoto pachatele pozitivní vliv. Převýchova je smyslem odnětí svobody. Použití adekvátní odvety by ale potěšilo mnoho facebookových příznivců – co ty jemu, my teď tobě.  Trochu středověk. Otázka trestání mladistvých je nesmírně citlivá, protože pokud někdo začne s trestnou činností v útlém věku, bude v ní pokračovat minimálně do 30 let. Uvidíme, čemu se tento pachatel ve vězení „přiučí“ a co bude dělat, až ve 21 letech vězení opustí. Možná půjde a zmlátí dalšího člověka, který se mu připlete do cesty. Anebo se ve vězení vyučí něčemu pořádnému, začne slušně žít a dalších trestných činů se vyvaruje. – kdo ví?

Jestli je tento pachatel podobný adoptivním synům Terezy Boučkové (Rok kohouta), máme se asi na co těšit… přesto věřím, že každý člověk by měl dostat novou šanci.

Dočkej času jako husa klasu

Čekám, čekám a čekám a v SISu stále nic v kolonce Státověda. Jen by mě zajímalo, co je na opravení písemky tak složitého, že to trvá tak dlouho. A protože pravděpodobnost, že někdo pověsí výsledky na internet o víkendu se téměř rovná nule (a to nejsem v matematice extra dobrá), kašlu na čekání a jdu si číst Pána prstenů. A jestli se tam ty výsledky neobjeví do pondělí, tak na nějakou opravnou písemku ve středu kašlu a budu si prostě jenom číst Pána prstenů! A půjdu si to napsat třeba v květnu, ono se to nezblázní…

Takže vlastně mám už po zkouškách  a čeká mě skoro měsíc klidu a míru! Teda až na 14.2….na Valentýna totiž budu sedět u počítače a zapisovat rozvrh na letní semestr místo toho, abych byla někde na kýčovitě romantickém místě. Aspoň mě to odnaučí slavit tenhle přerůžovělej americkej svátek – však oni nás na té fakultě všestranně kultivují, jen co je pravda.

A tak zdar čekání, protože na PF UK platí, že čekání známky přináší!

Tak jsem zase tady

Po dlouhé době si trochu blognu. Dlouho jsem neměla o čem – přece nebudu psát o tom, že se mám skvěle a báječně. Teď konečně s probíhajícím zkouškovým přišly podněty, o kterých by se dalo napsat pár vět. Samozřejmě nebudu psát o tom, že se učím (už se teda spíš neučím, už jen jako blbec čekám, až se naši vážení profesoři uráčí dát výsledky do SISu).

Protože miluju cestování a baví mě potloukat se po cizích městech, byli jsme si s Tomem zaturističit v Praze. Na dva dny jsem se oprostila od faktu, že tu 5 dní v týdnu bydlím a užili jsme si památky jako bychom je viděli poprvé.

Určitě doporučuju zajít si jednou v životě na Hrad, pokud vás aspoň trochu baví historii. Za studentskou cenu 175 Kč máte celý velký okruh, toho času včetně Vladislavského sálu ozdobeného relikviářem svatého Maura – docela velká zlatá krabička, jen co je pravda. A taky můžete hned dvakrát vidět kopii korunovačních klenotů – kdo by nechtěl :-D Vít je zážitek (zkuste nepřehlédnout kapli sv. Václava – nejsvětější místo Čech – jako se to podařilo mě). A dobré je zvolit si pořadí památek tak, abyste úplně nezmrzli. Obrazárna Pražského Hradu a Jiřský klášter (taky obrázky) jsou totiž jako jediné příjemně vytopené!

Ještě se nám během turitikování podařilo potkat Krampola (kterého jsem neviděla, protože jsem byla zabraná do kritizování jedné nejmenované hudby) a na Vyšehradě jsme potkali Hložka a Šárku Kubelkovou, já jsem viděla jen Kubelkovou, Tom zase jen Hložka, načež byl naštvanýj, že to nebylo obráceně, protože Hložek je na rozdíl od Šárky starej a vrásčitej chlap.

V Levných knihách mají už zase výprodeje a my jsme udělali nákup za 135 Kč!!! A ty knížky jsme nemohli pobrat. Anglicko-český slovník s původní cenou 690 kč za 75 korun jsem tam nemohla nechat (ok, mám slabost pro slovníky, v Praze mám ale zatím jen 2!).

Za chvíli jdeme se Sárou do barrandovského aquacentra, tak doufám, že tam bude prázdno a my se budeme hodinu klouzat na tobogánech. A protože jsem si zapomněla čočky doma, bude to vzrušující zábava, u které uvidím tak metr a půl před sebe :-D

Pachatel se vrací na místo činu aneb Second trip to Denmark

Po minulých zkušenostech s jízdou autobusem Praha – Kodaň, jsem tentokrát zvolila trochu pohodlnější variantu – letadlo. A světe div se! S Norwegian jsem se dostala do Kodaně o 200 Kč levněji :-D Ale i tak celej den zabitej cetováním. Vstávala jsem brzo, abych stihla autobus v 7.35 do HK. Z Hradce jsem jela hezky pohodlně se Student agency na Čerňák a při poslechu U2 jsem úplně zapomněla na to, že se už od rána bojím, že mi uletí letadlo. Po Praze byla cesta nejhorší – metro + autobus zabrali 50 minut. Na letišti jsem si zabalila batoh do svačinové fólie (přece nebudu platit 95 korun Patovi a Matovi za tu jejich práci :-D ). Potom jsem si vystála frontu na check-inu a dostala  sedadlo u okýnka :) ) A můj batoh tentokrát neměl nadváhu! V letadle to bylo fajn, v mojí uličce jsem seděla sama, takže luxus :-D Nejlepší bylo instruktážní video s animovanejma postavičkama, který ukazujou, jak si nasadit masku a jak najít exit (nødudgang – pro Káťu ;-) ). Kdo tvrdí, že dánština je skoro jako norština, tak lže! Dánštině rozumím, ale to huhlání norských stewardů jsem teda nezvládala.

V Kodani na letišti už jsem si připadala 1000x líp, než když jsme v září přijely s holkama na hlavní nádraží a byly jsme uplně zmatený. Teď jsem si v pohodičce koupila v automatu jízdenku na vlak a o minutu mi zrovna jeden ujel! Naštěstí bylo venku krásně, tak jsem si sedla před terminál, vytáhla sluneční brýle a začala mi dovolená :)

Po čtyřech a půl hodiny ve vlaku (ale pohodlným a luxusním) jsem konečně přijela do Bjerringbro a na nádraží na mě čekal Leho, aby mi pomohl s batohem. Bylo to zvláštní být zase tam. Hlavně když jsme přišli do školy a tam byli úplně nový lidi, jen pár z mýho semestru. Ale byl tam aspoň Tomáš, díky kterýmu jsem získala postel v pokoji Aničky – báječný Polky, která vystudovala práva ve Francii a chce taky pracovat pro EU :-)

Čtvrtek: hodina tenisu, odpolední art (ale už to neučí Ole, tak to byla strašná nuda), jízda na skůtru (jo, sedla jsem na to dobrovolně!)

Pátek: Tomáš dopoledne odjel, tak jsem ho vyprovodila, odpoledne jsem se víc seznámila s Aničkou a Monikou, šly jsme do posilovny a já jsem si zaběhla svojí obvyklou trasu kolem Bjerringbra :-)

Sobota: U volejbalového hřiště byl odpoledne hudební festival – stage, na které vystupovali všichni ze školy, kteří měli music. Potom se na barbecue dělali hamburgery a já měla jeden takovej ne moc hotovej…ale přežila jsem. K večeru začalo prčet, takže se párty přesunula do pejsestuen (místnost s krbem) a tancovalo se a pilo se Sommersby :-)

Neděle: Chtěla jsem se jít podívat na bohoslužbu do luteránského kostela, ale včerejší párty mi zanechala značný tømmermænd, takže jsem spala až do brunche. Odpoledne bazén, sauna a běh :-) Běh v dešti není úplně dobrý nápad!

Pondělí: Dopoledne jsem odjela do Århusu navštívit Piotra a další. Sešli jsme se s Kevinem a Anne Schlosser a šli jsme na pláž popovídat.

Pak jsme si dali kafe v café Barroso, kde pracuje Søren, a jela jsem ke Kevinovi. Koukali jsme u něj na různý cartoon movies a Kevinovi připadalo, že čeština zní jako japonština!!! Pak přijel Piotr a udělali jsme si malou párty :-D

Úterý: Spala jsem v bytě u Piotra (a Madse a Fjorda), ale Piotr ráno musel do práce, takže když jsem se probudila, byla jsem v bytě sama. Tak nějak jsem očekávala, že tam bude Mads a zamkne za mnou, až budu chtít odejít….ale nikde nikdo. Po hodině už jsem to nevydržela a volám Piotrovy co mám dělat. A dopadlo to tam, že jsem odsunula myčku nádobí a odešla tajným zadním schodištěm! Prošla jsem obchody, koupila legíny a šla jsem na pláž, kde jsem si úspěšně spálila půlku krku :-D

Odpoledne jsem přijela do školy a stihla jsem jeden set volleyballu…už to není to co bývalo, musím zase začít v Praze hrát.

Středa: Odpočinkový den :) Šla jsem na hodinu dánštiny a po večeři jsme hráli hodinu a půl beachvolley :-) Potom jsme s holkama byly tak vymrzlý, že jsme si zalezly do sauny a „det var hyggeligt“ :-)

Čtvrtek: Zase hodina tenisu…ne že bych se zlepšila :-D Odpoledne jsem odjela k Agnieszce do Viborgu. Prošly jsme se po městě a šly k ní do bytu. Večer jsme si jen povídaly a relaxovaly.

Pátek: Původně jsem plánovala, že pojedu ráno zpátky do školy, ale Aga mě přesvědčila, ať ještě u ní zůstanu, protože večer bude mít narozeninovou oslavu. Dopoledne jsme jely do města nakoupit a vařily celé odpoledne bigos – jídlo z kyselého a čerstvého zelí, hub, klobásky (V Dánsku se kyselé zelí prodává jen vcelku!). Pak jsme dělaly zeleninový salát a dort..takže žádná flákárna. Večer přišel Mirek, její snoubenec, a jeho kamarádi z PhD studia – Číňan, Španěl a manželé z Brazilie.

Španěl samozřejmě hrát na kytaru a zpívali jsme:-))

O půl 12 mě hodili na vlak a já jsem musela od vlaku do školy sama….to bylo poprvé, co jsem v Dánsku vytáhla pepřák a byla ráda, že ho mám. Aspoň pro ten pocit. A ve škole opět párty, jak jinak :-D

Sobota: Můj poslední den…došla jsem nakoupit cidery a Remoulade domů a odpoledne jsme jeli s Jesperem Voldby k jezeru na pláž. Tam jsme se váleli a jezdili na kanojích :-) Večer jsem v 22:56 odjížděla do Århusu. Na nádraží mě vyzvednul Piotr, cestou do bytu jsme si dali pivo a pak padli únavou.

Neděle: Musela jsem vstávat docela brzo, Piotr samozřejmě zaspal, takže byl zázrak, že aspoň já jsem se probudila :-D Udělala jsem si v rychlosti snídani, namazala sandwich tuňákovou pomazánkou, zabalila věci na spaní a v 8 mi jel vlak do Kodaně.

Na letišti jsem si sedla do Starbucksu a užila poslední dovolenkové kafe….a užívala jsem si ho tak dobře, že mi skoro uletělo letadlo a museli mě volat na last call :-D Naštěstí jsem byla 10 metrů od přepážky, takže to nebyl zas takovej trapas….ale do letadla jsem samozřejmě přišla jako poslední hříšník :-D

Hned bych se tam vrátila :-) Měla jsem štěstí na počasí – 6 slunných dní v kuse, z toho 5 skoro tropických :-) Doma v Čechách jsem dostala trochu kulturní šok, odvykla jsem si toho všudypřítomného nepořádku a chaosu. Takže když jsem přijela do Prahy, nebyla jsem uplně odvázaná z toho, že tam budu studovat….ale teď po týdnu už zase jsem :-)

Thank you, guys! <3

Jak tak stárnu…

7. května jsem měla docela slušnou krizi – 1) poslední zvonění, které znamenalo, že už nikdy víc nebudu středoškolák a 2) 19. narozeniny. A k tomu se mi všichni starší smějí, jak můžu mít krizi ze stárnutí, když jsem ještě pořád mladá…

To já mladá jsem, o tom žádná, ale už to není to co bejvalo :-D Přeci jen poslední teenagerovské narozeniny, maturita na krku, na příští dva měsíce jsem „paní učitelka“ na základce….ugh…..a k tomu ještě stejně staré holky, které těhotní! Jak je možné, že někdo v mém věku vychovává dítě? Jsem asi hypermoderní a emancipovaná, protože si za žádnou cenu neumím představit mít teď dítě (a to víte, že děti miluju!) Takhle si dobrovolně ukrátit mládí a svobodu bych nedokázala (to by musel přijít někdo, kdo by za to opravdu stál:-) )…devatenáctileté maminky mají můj obdiv!

Zajímalo by mě, kdy přijde chvíle, kdy mi začnou všichni naznačovat, že „už je čas“…nebo-li „už bys měla přestat lítat po světě, vdej se a měj konečně už děti!“…jen doufám, že se stihnu vdát ještě dřív, než tohle začnu slýchat, protože pak budu mít megamegamega krizi.

Závidím chlapům, protože u nich platí, že se s přibývajícím věkem stávají atraktivnější:-)

What’s the right thing to do?

Trocha filosofie z Harvardu – doporučuju!

www.justiceharvard.org

Efterår i Bjerringbro

Myslím, že to nepotřebuje komentář…je tady prostě nádherně! Jezdíme s Hankou na kole na výlety, chodíme běhat do lesa….a máme tady 10°C :-)

Berlín 2009 – jazz a moderní umění

Od 12. do 16. října jsme byli na školním výletě do Berlína. Celé pondělí a celý pátek jsme strávily v autobuse, takže jsme vlastně v Berlíně strávili jen tři dny, ale za to kvalitně naplněné. Jediné, co nám kazilo pobyt, bylo počasí….v té době už v Čechách sněžilo (a v Drážďanech taky, jak jsme se dočetly v novinách), a v Berlíně byly 4 °C, foukalo a pršelo. Není nic lepšího než chodit po památkách, že?

Byli jsme ubytovaní v hotelu ve čtvrti Prenzlauer Berg a pěšky jsme došli na Alexanderplatz za zhruba 15 minut (jinak řečeno 4 zastávky tramvaje). Dostaly jsme 30 euro na jídlo (3 obědy a 2 věčeře) a jízdenku na 72 hodin – takže prostě luxus :-)

V úterý dopoledne jsme měly asi dvouhodinovou bus tour Berlínem s průvodkyní a bylo to zajímavé i proto, že průvodkyně evidentně v Berlíně žila, takže znala kde co. Byli jsme se podívat na East Side Gallery – Berlínská zeď u řeky Sprévy, kterou v 89 pomalovali umělci a letos kvůli 20 letému výročí malby obnovují.

Večer jsme šli do jazzovýho klubu a náš učitel (jazzový nadšenec) je trošku slabší v hledání cesty, takže jsme nejdřív trošku bloudily, ale pak jsme do toho klubu dorazily…a prodávali tam třetinkovou Plzeň, tak jsme si dopřály :-) Teda já jsem si dopřála malou Plzeň za 2.5 €, ale Káťa s Hankou si přinesly svoje půllitrovky za éčko koupený v čínský zelenině.

Druhý večer jsme šli, surprise surprise zase do jazzovýho klubu, tentokrát ale trochu luxusnějšího, takže jsem si tam pro jistotu žádnej alkohol nedala…ale seznámila jsem se tam se dvěma Skotama, z čehož ten starší se se mnou pokoušel flirtovat…..a asi po hodině jsme se dozvěděly, že je jim 18 a 15 let :-D

Další „aspekt“ našeho výletu byly galerie moderního umění, protože s námi jel Ole (můj učitel umění) a to je fanda do moderního umění, které my ostatní smrtelníci nechápeme. Takže jsme byli ve dvou galeriích, Hamburger Bahnhof a Neue National Galerie…….umělecký zážitek z Hamburger Bahnhof byl téměř nulový, posuďte sami…

100_8483100_8482100_8481100_8477100_8484

Kvůli počasí jsme se rozhodly, že většinu času raději strávíme inside, než outside, takže jsem já brouzdala obchoďákem Alexou a nakupovala Vánoční dárky a drogerii, která je levnější v Berlíně než v Čechách. Takže doufám, že v předraženém Dánsku už nebudu muset nic kupovat :-)

Láska a úcta ke Klárce, kterou s Káťou máme, nás zavála do Starbucksu….kam Káťa už nikdy nevkročí, protože její cappucino za 2.80 chutnalo jako voda s vanilkou….ale já jsem byla se svým laté spokojená. A nevím, jestli jsem v počtech nějak mimo, ale kafe v Berlíně za 2.80 není vůbec drahý….v noname coffee shopech to stojí třeba 2.00 a v McDonnald’s 2.50….no to už si radši dám Starbuckse teda…ale jen kvůli tomu, že dělají Fair trade kafe.

100_8507100_8503100_8501

Tak to byla chvilka pro Starbucks marketing, doufám, že dostaneme příště kafe zadarmo :-D

Zážitků máme z Berlína samozřejmě hodně, ale sem přidám poslední z posledního večera, kdy jsme s Káťou odešly ze třetího jazzového klubu (tentokrát dánského), zatímco ostatní šli pařit do gay klubu (jo, čtete dobře) a jely jsme do hotelu. Bylo to až někde na jihu Berlína, takže jsme v metru musely dvakrát přestupovat. A Káťa najednou povídá: „Mě tak baví jezdit metrem.“….takže nás napadlo, že si to v berlínský městský užijeme a svezly jsme se jednu stanici u Alexanderplatzu S-Bahnem (příměstský vlak) – to byl totiž jediný dopravní prostředek, který jsme dosud nevyzkoušely…v Berlíně je to vůbec s tou městskou složité – U-Bahn občas jezdí nad zemí, S-Bahn zase pod zemí..aby se v tom kráva vyznala :-D

A nakonec jsme si daly koblihu v Dunkin Donuts a odfrčely jsme tramvají do hotelu.

Celý pátek jsme strávili v autobuse a stavily jsme se na hranicích v nějakém obchoďáku, kde prodávají zboží asi nezatížené dánskou daní, protože to tam je ohromně levné. Takže si všichni Dánové nakoupili kartony Apple Cideru (jablkové pivo či co) a já jsem si koupila pastu a prášek na praní :-D A pak se nám na půlhodiny rozbil autobus, ale pak se zase zpravil :-D No a zakončení našeho výletu bylo v Burger Kingu, kde jsem si za úžasných 1.99 koupila cheeseburgra, kolu a hranolky. Sice to nemohlo nahradit úžasný Berliner döner kebap, ale hlad je hlad.

Berlín je fakt super město, ale ne když je kosa a prší…takže snad se tam zase dostanu v létě :)

Art lessons

Ve čtvrtek jsme měli první hodinu painting (3 h, jednou týdně) a odpoledne 3 hodiny Art (Art máme ve čtvrtek odpoledne a celý pátek). Náš učitel je profesionální malíř a miluje pop art a moderní umění, takže nás nutí malovat různejma divnejma způsobama…člověk by řekl plýtvání papírem, ale je to legrace :-)

Při hodině malování jsme si museli sednou těsně naproti sobě a měli jsme jednu minutu na to, abychom nakreslili portrét uhlem. A takhle jsme vystřídali dalších 5 lidí. Potom jsme kreslili to samé, ale nesměli jsme se podívat na papír (mimochodem blind painting je oblíbaný styl našeho učitele). Takhle jsme nakreslili dalších 5 portrétů (stejných lidí). A potom jsme dostali malej papír a tenkej fix a museli jsme poslepu nakreslit obličej jedním tahem – prostě matlanice! Potom jsme vybraly jeden blind-fix-portrét a učitel  ho okopíroval na fólii a přes promítačku nám to hodil na plátno (na papír na malířskym stojanu) a my jsme to překreslili. Potom jsme to dotvořili černou a bílou.

Na hodině art jsme furt dokola kreslili uhlem zátiší ze dřeva a různejch koulí a trubek, střídavě jsme to gumovali a kreslili přes sebe – pak jsme kreslili na uhel barvama a nakonec malovaly barvama. Je to technika nejslavnějšího dánskýho malíře Per Kirkebyho :-)

OK, tohle dopisuju o týden později, takže připojuji první fotky z malování. Jsou konkrétně z Painting lessons, které jsou mimo Art classes, ale chodím na to taky…a Káťa též.

Moje sportovní úterý

Jsem tak strašně ráda, že jsem si jako druhý hlavní předmět vedle umění dala sport! Každou hodinu máme jiného učitele a děláme něco jiného. Včera jsme dopoledne dělali různé sportovní hry, hodně zaměřené na team building. Odpoledne jsme tak nějak reflektovali naše představy těhlech hodinách – jací jsme ve sportu, jestli jsme aktivní, jestli jsme ti co „can“ nebo ti, kteří „cannot“.

A dneska jsem se konečně dostala k jednomu sportu, kterej jsem hrozně dlouho chtěla vyzkoušet a dvě léta jsem se chystala do Újezda, aby mě to Jonáš naučil -TENIS. Ale už nemusim, už to umim :-) ) Od 9 do 12 jsme na kurtech hráli a první dvě hodiny jsem měla pocit že si omlátím raketu o hlavu jak mi to nešlo! Ale pak jsme začali hrát čtyřhru a během asi 20 minut se to zlepšilo a teď už hraju docela obstojně :-) A zjistila jsem, že jsem forehand :-)

Odpoledne už máme menší předměty – já jsem teď právě přišla z dvou a půl hodin volejbalu a bylo to úžasný! Nejdřív jsme hodně pilovali techniku – prsty, bagr, podání. A pak jsme hráli. Konečně jsem se naučila podávat až za čárou! Teď mě volejbal baví dokonce ještě víc než po mládežnický, a to je co říct :-)

Za chvíli mě čeká poslední dnešní hodina – Společenské tance. Tak jen doufám, že pak budu mít ještě energii něco dělat, protože bych si potřebovala jít večer zaběhat a ještě zaplavat. Aby se tomu sportu dneska učinilo zadost.

Zítra máme volnější den. Odpoledne jdeme na dánštinu a po večeři máme sborový zpěv, na to se taky těším, protože máme učitelku, která je skvělá hudebnice a je schopná z nás dostat maximum.