Efterår i Bjerringbro

Myslím, že to nepotřebuje komentář…je tady prostě nádherně! Jezdíme s Hankou na kole na výlety, chodíme běhat do lesa….a máme tady 10°C

Kwik a Tekst….krásná hříčka s písmenky :-)

Berlín 2009 – jazz a moderní umění

Od 12. do 16. října jsme byli na školním výletě do Berlína. Celé pondělí a celý pátek jsme strávily v autobuse, takže jsme vlastně v Berlíně strávili jen tři dny, ale za to kvalitně naplněné. Jediné, co nám kazilo pobyt, bylo počasí….v té době už v Čechách sněžilo (a v Drážďanech taky, jak jsme se dočetly v novinách), a v Berlíně byly 4 °C, foukalo a pršelo. Není nic lepšího než chodit po památkách, že?

Byli jsme ubytovaní v hotelu ve čtvrti Prenzlauer Berg a pěšky jsme došli na Alexanderplatz za zhruba 15 minut (jinak řečeno 4 zastávky tramvaje). Dostaly jsme 30 euro na jídlo (3 obědy a 2 věčeře) a jízdenku na 72 hodin – takže prostě luxus

V úterý dopoledne jsme měly asi dvouhodinovou bus tour Berlínem s průvodkyní a bylo to zajímavé i proto, že průvodkyně evidentně v Berlíně žila, takže znala kde co. Byli jsme se podívat na East Side Gallery – Berlínská zeď u řeky Sprévy, kterou v 89 pomalovali umělci a letos kvůli 20 letému výročí malby obnovují.

Večer jsme šli do jazzovýho klubu a náš učitel (jazzový nadšenec) je trošku slabší v hledání cesty, takže jsme nejdřív trošku bloudily, ale pak jsme do toho klubu dorazily…a prodávali tam třetinkovou Plzeň, tak jsme si dopřály Teda já jsem si dopřála malou Plzeň za 2.5 €, ale Káťa s Hankou si přinesly svoje půllitrovky za éčko koupený v čínský zelenině.

Druhý večer jsme šli, surprise surprise zase do jazzovýho klubu, tentokrát ale trochu luxusnějšího, takže jsem si tam pro jistotu žádnej alkohol nedala…ale seznámila jsem se tam se dvěma Skotama, z čehož ten starší se se mnou pokoušel flirtovat…..a asi po hodině jsme se dozvěděly, že je jim 18 a 15 let

Další “aspekt” našeho výletu byly galerie moderního umění, protože s námi jel Ole (můj učitel umění) a to je fanda do moderního umění, které my ostatní smrtelníci nechápeme. Takže jsme byli ve dvou galeriích, Hamburger Bahnhof a Neue National Galerie…….umělecký zážitek z Hamburger Bahnhof byl téměř nulový, posuďte sami…

Kvůli počasí jsme se rozhodly, že většinu času raději strávíme inside, než outside, takže jsem já brouzdala obchoďákem Alexou a nakupovala Vánoční dárky a drogerii, která je levnější v Berlíně než v Čechách. Takže doufám, že v předraženém Dánsku už nebudu muset nic kupovat

Láska a úcta ke Klárce, kterou s Káťou máme, nás zavála do Starbucksu….kam Káťa už nikdy nevkročí, protože její cappucino za 2.80 chutnalo jako voda s vanilkou….ale já jsem byla se svým laté spokojená. A nevím, jestli jsem v počtech nějak mimo, ale kafe v Berlíně za 2.80 není vůbec drahý….v noname coffee shopech to stojí třeba 2.00 a v McDonnald’s 2.50….no to už si radši dám Starbuckse teda…ale jen kvůli tomu, že dělají Fair trade kafe.

Tak to byla chvilka pro Starbucks marketing, doufám, že dostaneme příště kafe zadarmo

Zážitků máme z Berlína samozřejmě hodně, ale sem přidám poslední z posledního večera, kdy jsme s Káťou odešly ze třetího jazzového klubu (tentokrát dánského), zatímco ostatní šli pařit do gay klubu (jo, čtete dobře) a jely jsme do hotelu. Bylo to až někde na jihu Berlína, takže jsme v metru musely dvakrát přestupovat. A Káťa najednou povídá: “Mě tak baví jezdit metrem.”….takže nás napadlo, že si to v berlínský městský užijeme a svezly jsme se jednu stanici u Alexanderplatzu S-Bahnem (příměstský vlak) – to byl totiž jediný dopravní prostředek, který jsme dosud nevyzkoušely…v Berlíně je to vůbec s tou městskou složité – U-Bahn občas jezdí nad zemí, S-Bahn zase pod zemí..aby se v tom kráva vyznala

A nakonec jsme si daly koblihu v Dunkin Donuts a odfrčely jsme tramvají do hotelu.

Celý pátek jsme strávili v autobuse a stavily jsme se na hranicích v nějakém obchoďáku, kde prodávají zboží asi nezatížené dánskou daní, protože to tam je ohromně levné. Takže si všichni Dánové nakoupili kartony Apple Cideru (jablkové pivo či co) a já jsem si koupila pastu a prášek na praní A pak se nám na půlhodiny rozbil autobus, ale pak se zase zpravil No a zakončení našeho výletu bylo v Burger Kingu, kde jsem si za úžasných 1.99 koupila cheeseburgra, kolu a hranolky. Sice to nemohlo nahradit úžasný Berliner döner kebap, ale hlad je hlad.

Berlín je fakt super město, ale ne když je kosa a prší…takže snad se tam zase dostanu v létě

Art lessons

Ve čtvrtek jsme měli první hodinu painting (3 h, jednou týdně) a odpoledne 3 hodiny Art (Art máme ve čtvrtek odpoledne a celý pátek). Náš učitel je profesionální malíř a miluje pop art a moderní umění, takže nás nutí malovat různejma divnejma způsobama…člověk by řekl plýtvání papírem, ale je to legrace

Při hodině malování jsme si museli sednou těsně naproti sobě a měli jsme jednu minutu na to, abychom nakreslili portrét uhlem. A takhle jsme vystřídali dalších 5 lidí. Potom jsme kreslili to samé, ale nesměli jsme se podívat na papír (mimochodem blind painting je oblíbaný styl našeho učitele). Takhle jsme nakreslili dalších 5 portrétů (stejných lidí). A potom jsme dostali malej papír a tenkej fix a museli jsme poslepu nakreslit obličej jedním tahem – prostě matlanice! Potom jsme vybraly jeden blind-fix-portrét a učitel  ho okopíroval na fólii a přes promítačku nám to hodil na plátno (na papír na malířskym stojanu) a my jsme to překreslili. Potom jsme to dotvořili černou a bílou.

Na hodině art jsme furt dokola kreslili uhlem zátiší ze dřeva a různejch koulí a trubek, střídavě jsme to gumovali a kreslili přes sebe – pak jsme kreslili na uhel barvama a nakonec malovaly barvama. Je to technika nejslavnějšího dánskýho malíře Per Kirkebyho

OK, tohle dopisuju o týden později, takže připojuji první fotky z malování. Jsou konkrétně z Painting lessons, které jsou mimo Art classes, ale chodím na to taky…a Káťa též.

Moje sportovní úterý

Jsem tak strašně ráda, že jsem si jako druhý hlavní předmět vedle umění dala sport! Každou hodinu máme jiného učitele a děláme něco jiného. Včera jsme dopoledne dělali různé sportovní hry, hodně zaměřené na team building. Odpoledne jsme tak nějak reflektovali naše představy těhlech hodinách – jací jsme ve sportu, jestli jsme aktivní, jestli jsme ti co “can” nebo ti, kteří “cannot”.

A dneska jsem se konečně dostala k jednomu sportu, kterej jsem hrozně dlouho chtěla vyzkoušet a dvě léta jsem se chystala do Újezda, aby mě to Jonáš naučil -TENIS. Ale už nemusim, už to umim ) Od 9 do 12 jsme na kurtech hráli a první dvě hodiny jsem měla pocit že si omlátím raketu o hlavu jak mi to nešlo! Ale pak jsme začali hrát čtyřhru a během asi 20 minut se to zlepšilo a teď už hraju docela obstojně A zjistila jsem, že jsem forehand

Odpoledne už máme menší předměty – já jsem teď právě přišla z dvou a půl hodin volejbalu a bylo to úžasný! Nejdřív jsme hodně pilovali techniku – prsty, bagr, podání. A pak jsme hráli. Konečně jsem se naučila podávat až za čárou! Teď mě volejbal baví dokonce ještě víc než po mládežnický, a to je co říct

Za chvíli mě čeká poslední dnešní hodina – Společenské tance. Tak jen doufám, že pak budu mít ještě energii něco dělat, protože bych si potřebovala jít večer zaběhat a ještě zaplavat. Aby se tomu sportu dneska učinilo zadost.

Zítra máme volnější den. Odpoledne jdeme na dánštinu a po večeři máme sborový zpěv, na to se taky těším, protože máme učitelku, která je skvělá hudebnice a je schopná z nás dostat maximum.

Modní info

Jsme s Káťou totálně out. Jaká chyba byla brát si s sebou jenom sportovní oblečení – teď vypadám celkem nechtěně jako vášnivá sporťačka Ale tady je to každýmu jedno….jen abyste věděli, co je teďka in (ne, holinky to nejsou!), tak koukněte na tyhle fotky…jsou sice z internetu, ale takhle tady teď choděj holky oblíkaný. Vrátily se 80.léta se vším všudy!!!

1) huňatý vysoký ponožky přetažený přes kalhoty

2) proklatě úzký rifle a kalhoty (i chlapi!!!)

3) Číny nad kotníky

4) Elasťáky až ke kotníkům a na to minisukně nebo vytahaný triko s vytahaným svetrem

6) Trička o 2 čísla větší, vytahaný rozepínací svetry

7) “nasrávačky” nebo-li kalhoty s rozkrokem u kolen (holky!)

Takže já tady v rejoickách a tílkách vypadám jako když jsem pořád na cestě do tělocvičny

Day 5 – Středa

Sice jsme dneska nestihly ani jít do bazénu, ani jít běhat, stejně byl tenhle den fajn. Celé dopoledne jsme měli soutěž “gender battles”, kde jsme ve čtyřech kategoriích bojovaly proti klukům. Měly jsme čtyři úkoly – 1) upéct cake house, 2) vymyslet operu, 3) udělat nějaké umělecké dílo a 4) napsat a představit rapovou písničku.

Já jsem byla v art teamu a vymysleli jsme krabici, ze které poleze ven hlava a jakoby se snaží z krabice uniknout. S Káťou a Giedre jsme dělaly plastickou hlavu a byla to hrozná legrace. Snad časem dodám fotky, nějak jsem nás výtvor zapomněla vyfotit.

Je báječný, jak se učíme tvořit v týmu. Brainstorming je strašně produktivní věc! V týmu toho člověk vymyslí mnohem víc…těším se na předmět Iogikok, což je basically volleyball ale s důrazem na team building a spolupráci při sportu.

Dneska večer jsme jeli autobusem do 50 kilometrů vzdáleného městečka, kde má sídlo Odin theater – prý známé avantgardní divadlo. Byl to zajímavej zážitek vidět divadelní hru a rozumět jen slovům “student” a “LSD” – hádáte dobře, bylo to o drogách. Naštěstí jsou Dánové hrozně milí a po divadle nás zasvětili do toho, o čem to vlastně bylo.

Máme zatím jenom ty nejlepší zkušenosti s Dánama jako lidma. Jsou hodně open-minded, tolerantní, vstřícní a jsou nadšený, že se chceme učit dánsky. Dánština není vůbec těžkej jazyk, jak jsme dneska zjistili. Jak se jednou naučíte nevyslovovat “d” a dělat pusou různý pazvuky, který v češtině nemáme, tak pak je to vlastně sranda

Poslední dva dny s Káťou hodně přemejšlíme o naší budoucnosti a mě osobně se zalíbil dánskej způsob výběru vejšky. Dánové nejdou na vysokou, dokud si přesně nejsou jistý, co chtějí studovat. “přece nebudou studovat něco jen tak”. A je obvyklé, že si mezi střední a vysokou dají rok pauzu. Taky o něčem takovém začínáme uvažovat…uvidíme, jak se to všechno zvládne Ale láká mě to strašně moc! Třeba jen pár měsíců žít v Berlíně nebo Paříži a protloukat se..a pak přijet domů Anebo že by Dánsko?

Zalíbilo se mi na mezinárodní půdě, je to tak Včera na nás taky dolehlo, jak obrovský rozdíl je mezi náma a Dánskem…těch 40 let komunismu je prostě znát. Tady si lidi na nic nehrajou, každej se na druhý dívá s respektem, jsou svobodomyslný, nemaj předsudky (takhle nám to alespoň řekl Rolf, když jsme se ptali co má na Dánsku rád).

Zítra nám začne první regulární školní den, tak jsem zvědavá

Day 2

Dnešní den začal naprosto perfektně, pak se to trochu zhoršilo a skončil celkem průměrně.

Ráno jsme se luxusně nasnídaly a potom jsme si šly zaběhat do krásného okolí. Potom jsme vlezly do bazénu a když jsme se vyplavaly, zavřely jsme se do sauny Po obědě začali přijíždět Dánové a my jsme se musely s Káťou rozstěhovat – teď ona i já bydlíme s Maďarkama…je tu celkem 10 Maďarů, takže je to mazec. Už jsme se naučily pár maďarských slovíček

Naši učitelé vypadají fajn, ještě zítra budou spíš takové úvodní hodiny, ale snad se to brzo rozjede. Na umění budeme mít 65 letého malíře! Večer jsme měli “ice-breaking games” a snažili jsme se zapamatovat si jména…tyhle hry musíme použít na english campu:)

Denmark, Day 1

Část první (9:00)

Ahoj milí a drazí,

Právě sedíme s Káťou a Hankou ve vlaku Intercity a jedeme z Kodaně do Bjerringbra. Už jsme si myslely, že se ani nedočkáme.

Včera z Prahy jsme vyjely s hodinovým zpožděním a jely jsme celou noc úplně plným autobusem. Asi byla zrovna nějaká mánie jet na sever. Hanka seděla před námi vedle mega Rusa, který chrápal a zabíral víc místa, než bylo zdrávo. Trošku nečekaně nás kolem 4.ráno vyhodili z autobusu, protože jsme se nalodili na trajekt a do Dánska jsme nejely po souši (to by bylo moc oklikou, když autobus mířil do Kodaně), jak jsme původně čekaly.

Do Kodaně jsme dojely před sedmou hodinou a čtvrt hodiny nám trvalo ujít asi 200m k vlakovému Hauptbahnhof. Doufaly jsme, že alespoň stihneme vlak v 8 hodin, ve kterém teď sedíme, takže jsme ho stihly, ale bylo to drama. Hanka našla na internetu, že když budeme mít studentskou WildCard (jo, zařizování WildCard je nesmírně wild), dostaneme asi 50% slevu…což jsou při dánských cenách velký prachy…no ale byl to moc optimistický plán. WildCard se zařizuje na pobočce Dánských drah přes internet. A internet nepracoval tak, jak by měl, takže ani pán od drah nebyl schopen nám poradit. Tak jsme mu vysolily 1030 dánskejch korun (4000 za 3 jízdenky) a on nám napsal na jízdenku, že až budeme mít tu WildCard, tak nám rozdíl ceny vrátěj. Ale nevrátí nám to v Bjerringbru, protože tam zase jezdí nějaká jiná vlaková společnost…no a tohle všechno jsme řešily s pánem, jehož dánský přízvuk docela poznamenal jeho angličtinu. Sranda.

S drahou jízdenkou v kapse, třemi kufry, dvěma krosnami, dvěma batohy, jednou kabelkou a dvěma počítači jsme se nalodily do Intercity a hned jak jsme se pěkně zabydlely u stolečku, rozházely si zavazadla, tak nás vyhodili lidi, kteří měli místenku. Super. Ale teď už sedíme v nějakém jiném oddělení a  sedíme zatím v klidu. Jen ten záchod! Už půl hodiny svítí červeně a nejde otevřít. A my celkem potřebujeme na záchod A osprchovat se a navonět se a umejt si vlasy…jo, 12 hodin v autobuse člověka poznamená.

Teď už jsme se i povznesly nad to, že jedeme za litr a pár stovek…v nejdražší zemi v Evropě, 4 hodiny v luxusním Intercity…to myslim za to stojí A už se svorně těšíme, až se ubytujeme, dostaneme napapáno a půjdeme do sauny

Část 2 (22:06)

Ani se to nezdá, ale za těch pár hodin, co jsme v Dánsku, jsme toho zažily už spoustu.

Když jsme konečně po 4 hodinách cesty po rovině, pod mořem a přes moře vystoupily z vlaku, čekaly nás dva kilometry cesty se všema našima báglama. Ale jo, zvládly jsme to a dorazily jsme do Norgaards Hojskole.

Trochu jsme znejistěly, když jsme všude kolem školy potkávaly důchodce, ale pak se ukázalo, že tady mají do neděle nějaký sraz. My školu oficiálně zahajujeme zítra, takže taky o nic nejde. Škola je jako vystřižená z průvodce po Dánsku. Je jednopatrová, má velká okna bez záclon.

Jen ty cihly nejsou červené, ale spíš nažloutlé. S Káťou jsme dostaly pokoj asi 4×4 metry a spolu s druhým pokojem sdílíme koupelnu a chodbu. Ve škole vládne hrozně pohodová atmosféra.

Seznámily jsme se s holkama z Maďarska a Szuszi nám byla bohatým zdrojem informací ohledně, které jsme potřebovaly. Šly jsme společně nakoupit do Aldi, ale i ceny tam jsou pořád dvojnásobné až trojnásobné v porovnání s našimi. Malé drama bylo ohledně mojí dokonalé mBank visa karty, protože pánovi u pokladny se nechtěla načíst a tak mi řekl, že v Dánsku fungují jen dánské karty. No tak jsem se zasmála (Visa je snad dostatečně mezinárodní karta), ale trochu ve mě hrklo, že pokud se nedostanu k penězům na kartě, tak budu asi na mizině. O pár metrů dál jsme našly bankomat a mě odhrklo.

Škola je úplně unbelievable. Máme jako studenti obrovskou volnost, povinná účast je na předmětech, ale co děláme ve volném čase je na nás. Tak jsme hned dneska skočily do 25m dlouhého krytého bazénu a trochu si zablbly. Hned u bazénu je sauna, kterou (doufáme) rozchodíme zítra Celý prostor školy je ohromný, a protože je všechno jen v přízemí, člověk se docela nachodí. Teď večer jsme si popovídaly s dvěma Poláky ve společenské místnosti (bar, biliár, fotbálek, televize, kytara, klavír) a potom jsme si s Katkou nabraly pár knížek v knihovně.

Je super, že všude můžeme vidět, jaký je smysl a cíl téhle školy. Není to nahustit do nás co nejvíc informací (to už známe), ale je to o vytváření prostoru pro mezilidské vztahy, rozhovory, a taky možnost hledat sám sebe v různém typu aktivit – umění, sport, hudba, herectví,…Už se na pondělní první hodiny těšíme

Jednoho čtvrtečního večera

Jednoho čtvrtečního večera – dneska – jsem si řekla, že už toho mám dost, pokrk, plný zuby a plný brejle. Celý den ve škole, 3 hodiny angličtiny a pak ještě hodina legrační práce v Náchodě, o které nesmím mluvit. Nicméně…je skoro 9 hodin a já bych se měla učit fyziku. Ale protože jsem PŘEPRACOVANÝ člověk, vykašlu se na to:-) a jdu psát na blog, protože už jsem sem dlouho nic nepověsila. A že toho je dost, o čem nevíte

Mám velkou radost, že mi Pán Bůh zase přilil trošku pokoje do ohně:-) V posledních týdnech jsem začala mít pocit, že nevím, co se svým životem. Vdát se? Za koho? Studovat? Co? Pracovat? Proč? Bylo to docela zvláštní období, ale musela jsem si to prožít. Změnilo to moje vnímání budoucnosti o 100%. Hlavně vím, kdo je Šéf mého života. A je to tak úžasný šéf, že mi dává pokoj i do těhlech těžkejch rozhodnutí. Nic se mi nesmí stát modlou – ani práce pro OSN, ani touha po rodině…Pán Bůh není tyran a nevyžívá se v našem zoufalém tápání. Jen nás tím učí spoléhat na to, co nevidíme – na něj. A haleluja! Teď už vím, že si můžu dělat jakýkoli plány, ale nikdy nevím, co se stane. Mám ráda plánování, ale mám ráda i to dobrodružství s Bohem.

Ať chci nebo nechci, nějaký plány to do života chce mít. Letenky se totiž musí kupovat a stipendia se musí dostávát. A tak se letos těším úplně nejvíc na dvě cestovací dobrodružství. V červnu letíme s holkama na dámskou jízdu do Paříže a Londýna (jestli nezkrachuje SkyEurope:-D). Budeme (snad) bydlet u lidí z couchsurfing.com zadarmíčko, v Paříži u holky, která má byt kousek od Notre Dame, v Londýně u křesťanů ze Senegalu

A další z čeho mám teď obrovskou radost je Noergaards Hojskole v Dánsku, která mě přijala ke studiu Není to moc terno, že mě vzali – nedělaj se vůbec žádný přijímačky. Takže budu od září do prosince v Dánsku studovat malování, zpívání, sporování, plavání a dánštinu. A potom přijedu, zrelaxovaná a odpočatá od naší ošklivé školy, budu tam chodit 4 měsíce a pak maturitáááááááá A už nikdy nebudu muset mít němčinu s “tou paní”, chemii, matiku, biologii, fyziku. Už se tak těším!!!!!!!!:-)

Uvědomuju si, jaký užasný požehnání každej den dostávám. A to mě naplňuje fakt obrovskou vděčností…

Žalm 34

Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase,
z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte Hospodina se mnou,
vyvyšujme spolu jeho jméno.

Stejně se tyhle pocity tak blbě popisujou! Vůbec mě nenapadá, jak popsat ten úžasnej pokoj, se kterým můžu plánovat a přitom vědět, že všechno má v rukou Bůh, který je laskavý a milostivý. Není to jako zbavovat se nějakých kormidel mého života – to vůbec ne, nemáme být jenom strom ve větru. Ale všechny moje sny a touhy jsou stokrát menší než touha žít tak, aby se Pán Bůh nemusel stydět říct: To je moje dítě

Najděte 10 rozdílů